Doba výkonnostní. Jak předejít syndromu vyhoření?

Jak poznat vyhoření? 

V poslední době se stal syndrom vyhoření (také známé pod anglickým pojmem burnout syndrome) častým tématem ve společnosti a není to náhoda. Tlak na výkon je výsledkem naší moderní, uspěchané doby a někde v tom procesu jsme zapomněli, že my jsme pořád ještě jenom lidé.

Jak tedy poznáte, že se vyhoření týká třeba i vašich zaměstnanců? 

Vztah mezi podřízeným a nadřízeným hraje velkou roli. Pokud je váš vztah dostatečně otevřený a je nastavena důvěra, poznáte rychle a včas, že se něco děje. Proto nepodceňujte důležitost pravidelných rozhovorů s vašimi zaměstnanci, kdy se nebudete soustředit jenom na hodnocení plnění výsledků, ale budete se bavit o tom, jak svou práci vnímají, zda je naplňuje, co by se dalo změnit a můžete jim upřímně naslouchat. V takovém případě je větší šance, že zažehnáte případný problém s vyhořením šikovného člověka včas. 

Změny můžete pozorovat i na výsledcích, které se přirozeně zhorší, pokud už člověk nemá tu správnou motivaci či energii do své práce. Mohou se začít objevovat i změny v chování, nechuť, nulová proaktivita či podrážděnost. Těmto varovným signálům je třeba věnovat pozornost a začít zjišťovat konkrétní důvody co nejdříve. Tlak na člověka v takovém případě nemá žádný efekt.

Firmy, kde je dobře nastavená firemní kultura, jsou obecně úspěšnější v řešení výše zmíněných rizik. Můžete mít sto různých benefitů pro vaše zaměstnance, nic ale nenahradí to, když lidé cítí upřímný zájem svého nadřízeného a to, že nejsou jen políčko v excelu. 

Co dělat, když vyhoří majitel firmy? 

I majitelé/CEO se ocitají na pokraji sil a neděje se to zřídka. V takovém případě bývá často příčinou velký tlak, který je na takové lidi vyvíjen. Čas s rodinou nejde odkládat do nekonečna, zaměstnanci si stále na něco stěžují a na bedrech leží zodpovědnost za celou firmu. Lidé z vrcholového managementu nad sebou buď nikoho nemají nebo mají např. regionálního nadřízeného, se kterým se ani moc neznají a nemohou očekávat porozumění nebo podporu či ocenění odvedené práce… Tak na koho se obrátit v tomto případě? 

Podejte sami sobě pomocnou ruku. Pokud si uvědomíte, že se s vámi něco děje, začněte  to řešit včas. Z jakého důvodu se cítíte tak, jak se cítíte? Co nefunguje, co vás vyčerpává? Jedete už dlouhodobě v nějakém náročném režimu? 

• Vyhledejte člověka, kterému věříte a můžete se mu svěřit. Ať už je to člověk z rodiny, nebo třeba někdo, kdo je na stejné pozici, jako jste vy. 
• Požádejte si o konzultace se specialistou, který vám dokáže dát relevantní feedback a jeho názor nebude ovlivněn tím, že vás zná. Možností jsou terapie, koučink či mentoring, kde se o všem nejen mluví, ale se situací se prakticky pracuje a má to výsledky

Prioritou nás všech by měl být work-life balance. Jednoduše se to říká, těžko se to nastavuje. Nicméně pokud si nebudeme kompenzovat pracovní stres, tělo to dá dřív či později najevo. Jet v tomto režimu dlouhodobě je zcela nemožné. Ujistěme se tedy, že máme i volnočasové aktivity, které nám přinášejí radost, a při kterých můžeme čerpat novou energii. 

Věřte lidem kolem sebe 

Pak jsou zde případy, kdy si to dotyčný zkrátka nechce přiznat. “Vyhoření? To mně se stát nemůže.” “Proč bych jako vyhořel/a?”

Blízcí lidé to však poznají a my bychom jim měli věřit. Syndrom vyhoření nastupuje pomalu a nenápadně, nikdy se nestane ze dne na den. Horší je, že pokud to necháme zajít do fáze apatie ke všemu, návrat do normálu může trvat klidně i déle, než samotný proces nástupu. Bavíme se zde o měsících i letech.

Při cestě k syndromu vyhoření se objevují i fyzické příznaky, které mohou být ve formě nejrůznějších zdravotních problémů, a proto je potřeba, abychom naslouchali i svému tělu, které bude volat o pomoc dřív, než si to celé uvědomíme. 

Nástup technologií 

Žijeme v době digitální, v době chytrých telefonů, technologií, které nám šetří čas. Nicméně místo toho, abychom ušetřený čas věnovali aktivitám, které nám dělají radost, odpočinku, věnovali se rodině nebo přátelům, zaměřili jsme se jako celá společnost na ještě vyšší výkon. Místo toho abychom zpomalili, jsme udělali přesný opak. 

Někdy až obsesivní nutnost inovací se ve firmě může podepsat na spokojenosti zaměstnanců. Z věčně se měnícího prostředí ve firmě může vzejít nechuť nebo pocit nejistoty zaměstnanců, což způsobuje vyšší fluktuaci. 

Doporučení na konec 

Ať chceme nebo ne, stres je přirozenou součástí našich životů, a proto se s ním potřebujeme naučit pracovat, aby neřídil on nás, ale my jeho. Čas od času všichni potřebujeme na chvíli z toho rychle jedoucího vlaku vystoupit a podívat se na věci kolem s nadhledem a z jiné perspektivy. Dopřejme si den či dva mimo dosah, bez telefonů a dalších jiných technologií, které jen berou pozornost a sepišme ty nejdůležitější věci, ať už v pracovním, tak osobním životě. Zaměřme se na to, zda stále ještě jdeme směrem k cílům, které jsme si před časem dali, a nebo už jen pokračujeme v aktivitách ze setrvačnosti a beze smyslu.

Zamysleme se, co se dá zefektivnit nebo zcela vyškrtnout. Někdy je až neuvěřitelné na kolik aktivit se dá najít efektivnější řešení a to tak, abychom si udrželi stále skvělé výsledky, ale přitom se tím nenechali zcela pohltit.

• Dáváte svým lidem důvěru a učíte je fungovat samostatně? Delegujete správně? 
• Opravdu je třeba, aby šlo všechno přes vás? 
• Musíte být v kopii každého e-mailu? 
• Opravdu jste to vy, kdo musí všechno schvalovat a to každý detail? 

Dejte svým lidem důvěru a sami sobě ulevíte. Uvidíte, že to bude fungovat.

Syndrom vyhoření je zákeřný a častější, než se může zdát. Zakročte proto včas. Přijde vám, že máte ve svém týmu kolegy, zaměstnance, kteří jsou blízko od vyhoření? Nebo snad trpíte těmito pocity sami? Dopřejte si pomoc, kterou si zasloužíte. Naše specialistka Anna Tvrzníková je tu pro vás.